Děti a domácí násilí

Více než 20 % Čechů zažilo na vlastní kůži domácí násilí ať už ve formě fyzického, sexuálního, psychického či ekonomického. Z celkového počtu více než tisíc respondentů téměř každá třetí (30 %) žena uvedla, že má zkušenost s domácím násilím a totéž uvedl každý devátý muž (téměř 12 %).

Pouze sedm z deseti obětí domácího násilí se někomu se svými problémy svěřilo. Nejčastěji se obracejí na někoho z rodiny, a to celkově ve 47 % případů. Nejméně pak vyhledávají pomoc na linkách důvěry. Na policii se obrátil téměř každý pátý člověk, podobná data vidíme i u odborné (psychologické a psychiatrické) pomoci. Téměř třetina respondentů vypověděla, že si tuto zkušenost nechala pro sebe.

Stále častěji jsou terčem domácího násilí také ti nejzranitelnější – děti. V roce 2023 policie využila institutu vykázání násilné osoby ze společného obydlí v 679 domácnostech s nezletilými dětmi – to je o 119 případů více než v roce 2022. Vyplývá to ze statistik intervenčních center pro osoby ohrožené domácím násilím. Jejich pracovníci navíc upozorňují, že u dětí vystavených domácímu násilí se zvyšuje riziko přenosu násilí.

Nejnovější data o osobách ohrožených násilím ukazují, že zatímco v roce 2022 bylo incidentům mezi rodiči přítomno 1 090 dětí, v roce 2023 se jejich celkový počet zvýšil na 1 398. Tato data dále uvádí, že Policie ČR loni vykázala 1 268 násilných osob ze společného obydlí, z toho 679 z domácností s dětmi. Tedy o 181, resp. 119 násilníků více než v roce 2022.

Týraní fyzické a psychické

Týrání dítěte je neúměrné a opakované fyzické a psychické trestání, kdy rodiče svou hrubostí a bezcitností a zlým nakládáním ohrožují zdraví dítěte nebo jeho vývoj (§ 198 až § 199 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku).

Ke krutému bití sahají často rodiče, u kterých existují sklony k agresivitě součástí patologické osobnostní struktury. V takových případech je velice malá šance na nápravu a dítě je ve velkém ohrožení. Stává se také, že děti bijí rodiče nezralí, přepracovaní a frustrovaní, kteří nezvládají tíži svých vlastních problémů a nahromaděné napětí si vybíjí na dítěti (například prostřednictvím „výchovných trestů“).

Fyzické týrání je vždy provázeno týráním psychickým. Tato kombinace dětskou psychiku vysoce traumatizuje. Pokud takové trauma dostatečně nezpracuje v rámci psychoterapie, problém potom má tendenci „vybublat na povrch“ v rodině, kterou si týraný člověk založí v dospělosti. I proto je otázka týrání dětí tak závažná a je třeba ji řešit.

Dítě pociťuje týrání jako těžké příkoří a bezmoc. Zažívá smíšené pocity lásky k rodičům a nenávisti, strachu z opakování týrání. Rodič, který má dítěti poskytovat základní jistotu, v této roli selhal.

Data o domácím násilí za rok 2023

• Policie ČR vykázala 1 268 násilných osob ze společného obydlí, z toho 679 z domácností s dětmi.
• To je nejvíce od roku 2018, kdy bylo pro domácí násilí vykázáno 1286 osob. A je to o 181 osob, více než v roce 2022.
• Nejčastěji využila Policie ČR institutu vykázání v krajích Jihomoravském (184), Ústeckém (181) a v Hlavním městě Praha (134). Nejhůře jsou na tom z tohoto pohledu kraje Plzeňský (36), Jihočeský (41) a Pardubický (52).
• V rámci celkového počtu vykázání označila Policie ČR v roce 2023 celkem 2612 osob za ohrožené, z toho 1180 dětí, 181 mužů a 1251 žen. Ve všech třech případech je to více než v roce 2022. Nejčastěji se jednalo o případy násilí v soužitích nezletilé dítě–rodič (931) družka/druh (497) a manželé (370).
• Skokově vloni také narostl počet rodin s dětmi, které evidují intervenční centra ve své péči pro vykázání násilné osoby. Zatímco v roce 2022 intervenční centra pracovala s necelými šesti sty (560) takových rodin, v roce 2023 už to bylo 677 rodin.
• A zvýšil se také počet dětí zasažených domácím násilím. V roce 2022 intervenční centra evidovala ve své péči 1090 dětí, v roce 2023 jejich počet vzrostl na 1394 dětí.
• Těm, kteří se vloni do péče intervenčních center dostali v důsledku vykázání násilné osoby ze společného obydlí, bylo nejčastěji mezi 0–6 lety (566 osob). Druhou nejpočetnější věkovou skupinou byli dospělí ve věku 27 až 40 let (510 osob). Tato věková skupina (27–40 let) se zároveň na intervenční centra nejčastěji (2989 osob) obracela sama (mimo institut vykázání). Z drtivé většiny se jedná o ženy.

Signály budící podezření na násilí na dětech

Častěji, než že se dítě přijde samo svěřit, se stane, že si problému všimnou sami učitelé, a to zejména v případě ubližujícího jednání v domácím prostředí, o kterém se dítě často zdráhá svěřit. Na problém je nejčastěji upozorní následující signály: skryté záškoláctví, pozdní příchody, neplnění úkolů či absence komunikace s rodiči.

1. Z úst metodiků prevence i běžných učitelů zaznívá, že skryté záškoláctví považuje většina z nich za hlavní signál možného problému v domácím prostředí. Jedná se totiž o absenci ve škole, kterou rodiče nějakým způsobem schvalují či dokonce podporují, což samo o sobě indikuje, že v rodině dítěte bude něco „špatně“. Navíc je se jedná o jasný, měřitelný a tedy i a dobře uchopitelný signál, který každý učitel a škola musí řešit, tedy nemůže před ním tzv. „zavřít oči“.
2. Vedle záškoláctví jsou podobně měřitelné a identifikovatelné i pozdní příchody, neplnění domácích úkolů nebo absence komunikace rodičů v rámci běžných záležitostí. I těchto signálů si mají tendenci všímat všechny školy a učitelé, stejně jako v případě skrytého záškoláctví. Sledují se omluvené a neomluvené hodiny, krátkodobé absence, nebo že žák do školy chodí, ale pozdě.
3. Při detekování domácího násilí však dobře slouží také jiné symptomy. Dítě může být špinavé, může zapáchat, nemá svačinu, není schopné zaplatit, když se na něco vybírá. Nebo když jeho rodiče nereagují na nic, to je taky projev. Když se jim nemůžete dovolat, neodepisují na zprávy, nechodí na třídní schůzky.

Za vším hledej změnu chování

Dalším hlavním signálem, který už není oproti těm předchozím tak jasně měřitelný, jsou nejrůznější změny v chování dítěte. V tomto ohledu už ale více závisí na empatii a „angažovanosti“ daného učitele i na nastavení poradenského pracoviště v rámci ochoty řešit takového podezření. Výrazné změny v chování dětí jsou typickým signálem, kterého si učitelé velmi často všimnou, a to díky tomu, že s dětmi pracují dlouhodobě, znají je roky a vidí je prakticky každý den. Díky tomu dobře vědí, jaké je jejich běžné chování a dobře si všimnou výraznějších odchylek, které indikují, že dítě v sobě řeší nějaký problém.

Respondenti z několika výzkumů hovoří o několika vzorcích podezřelých změn chování:

• Nejčastěji se jedná o změnu, že dříve veselé a aktivní dítě se stáhne do sebe, méně komunikuje, méně se zapojuje do aktivit ve třídě, a to jak v rámci hodiny, tak o přestávkách. Navíc často i vypadá ustaraně, smutně.
• Méně často však podle učitelů dochází i k opačné změně: dítě je najednou aktivnější, ale zpravidla ne produktivním způsobem, více vyrušuje, je hlučnější, „říká si o pozornost“.
• Případně se dokonce začíná uchylovat k agresivnímu chování a k dalším prohřeškům.
• Několik respondentů ve výzkumech také zmínilo i přílišnou plačtivost (zejména u mladších dětí na MŠ a v rámci prvního stupně) projevující se tak, že velmi silně prožívají jakýkoliv neúspěch, pláčou kvůli každé maličkosti.

Méně často pak přicházejí na řadu také následující signály:

• Přílišná ustrašenost nebo roztěkanost dítěte, projevující se například tak, že se dítě neustále ohlíží, leká se jakéhokoliv náhlého zvuku, atp.
• Strach z rodiče se občas projevil i tak, že dítě nechtělo jít domů ze školy nebo mateřské školy, prodlužovalo odchod, případně učitelé pozorovali, že se mu mění nálada a začíná být úzkostlivé ve chvíli, kdy se blíží čas vyzvednutí (to bylo navíc často navázané na konkrétní osobu, co ten den vyzvedávala: nejčastěji otec, otčím).

Domácí násilí na dětech je tragédií, která ovlivňuje nejen jejich přítomnost, ale i budoucnost. Škola, rodina i širší společnost mají klíčovou roli v tom, aby tyto děti nezůstaly bez pomoci. Je proto nutné si všímat změn v chování, nepřehlížet varovné signály a vždy brát vážně možné indicie násilí. Každý z nás může být tím, kdo pomůže dítěti uniknout z nebezpečné situace – ať už tím, že projeví zájem, nebo podnikne konkrétní kroky k jeho ochraně. Pomozme dětem vyrůst ve světě, kde budou cítit bezpečí a lásku. Nikdo jiný to za nás totiž neudělá.