Pracovník školní péče a podpory
Naše snaha zavést na školách novou pozici pracovníka péče a podpory, který by doplnil kapacity školních poradenských pracovišť, sahá do začátku roku 2021. Od té doby se nám podařilo navázat spolupráci s 84 školami v okresech Kolín a Kutná Hora, přidalo se také 20 škol z okresu Rumburk, a nově zapojujeme školy v oblastech Poděbrad a Nymburka.
Díky více než tříleté zkušenosti je pozice pracovníka péče a podpory v prostředí škol pevněji zakotvena. Tento pracovník poskytuje individuální konzultace žákům, pedagogům i rodičům, pomáhá třídním učitelům při vedení třídnických hodin a realizuje krizové intervence.
Víc než 1000 konzultačních hodin přináší první data
Od ledna letošního roku jsme na 11 školách shromáždili data o činnosti pracovníků péče a podpory. Celkem bylo uskutečněno 1 029 konzultačních hodin a 53 třídních intervencí, zejména ve formě třídnických hodin. Individuálních konzultací se zúčastnilo 52 % dívek a 48 % chlapců, přičemž největší zájem o nové konzultace jsme zaznamenali v březnu a dubnu 2024.
Mezi nejčastějšími tématy konzultací dominovaly sociální a školní konflikty, zahrnující problémy ve třídním kolektivu, projevy agresivity, šikanu či obtíže v komunikaci s učiteli. Často se k této oblasti přidružují další témata jako školní neúspěch, záškoláctví a výchovné problémy. Další významnou oblastí byly emoční a psychické obtíže, například obtíže s regulací emocí, sebepoškozování či projevy úzkosti a deprese. V neposlední řadě se objevily problémy spojené s rodinnými vztahy a konflikty s rodiči.
Tyto statistiky odrážejí aktuální celorepublikovou situaci v oblasti duševního zdraví. S cílem podpořit naše pracovníky péče a podpory se zaměřujeme na jejich další vzdělávání a pravidelně organizujeme skupinové intervize a supervize.
Zkušenosti těch, kdo pomáhají
Díky webové platformě Lehkost, která umožňuje „objednávky“ navazujících služeb podle potřeb klientů, můžeme analyzovat velmi zajímavá anonymizovaná data o jejich obtížích a nutnosti využití jednotlivých sociálních a terapeutických služeb, která mohou být využita k lepšímu designu služeb a včasnější intervenci v rámci podpory klienta.
O tom ve svých zkušenostech hovoří i samotní Pracovníci/pracovnice péče a podpory:
- Ve své praxi pracovníka péče a podpory mě zaujalo, že se setkávám také s touhou školu více „otevřít“ a s přijetím moderních trendů ve výuce. Někteří ředitelé chtějí školu na spolupráci, ne na přílišné kontrole. Pokud mají výchovní poradci pozitivní vztah k tématům podpory duševního zdraví, celý proces to velmi ulehčuje.
- Zaujalo mě, jak rychle a pozitivně mě pedagogové přijali a jak kladně se staví ke spolupráci. Dále to, že se primárně spolupracuje se čtyřmi třídami, které byly předem školou vybrány.
V rámci našeho působení na školách se setkáváme i s určitými bariérami, které poradenští pracovníci/pracovnice popisují. Společně pak hledáme cesty, jak tyto bariéry odbourat.
- Jako nejčastější bariéry v procesu péče a podpory na školách vnímám to, že pedagogové nemají moc času a jsou „stranou“ celého procesu. Nebo nevěří, že někdo zvnějšku může cokoliv pomoct vyřešit, případně si naopak myslí, že zvládneme vyřešit úplně všechno. Žáci mají jiné bariéry. Někteří nepřijdou, aby si toho někdo nevšiml. Nechtějí ukazovat, že si jdou někam popovídat. Řešením by mohlo být nabídnout konzultace po vyučování s využitím rezervačního systému.
- Jako bariéru péče a podpory žáků vnímám na jednu stranu to, že dítě odchází z výuky a je pojmenováno, že jde za mnou (nebo si ho já přímo vyzvedávám), což někdy může vést k posměškům ve třídě. Tomu lze osvětou mezi dětmi předcházet. Také mám zkušenost, že pokud se mnou má třída dobrý vztah, pracujeme spolu třeba v rámci třídnických hodin, většinou k tomu nedochází. Pro učitele je bariéra logický pocit kontroly, nejsou zvyklí na stálou přítomnost dalšího člověka ve výuce. Ale řekla bych, že když přijde nabídka spolupráce od vedení školy, tak se nechají nalomit a následně pak velmi záleží na tom, jakou udělají zkušenost. Pokud to pro ně bylo příjemné, bariéra se odbourává a oni si snáze řeknou o pomoc sami. Proto vnímám jako důležité motivovat vedení školy a ŠPP a navázat s nimi dobrou spolupráci, protože to nám to usnadňuje vstup do tříd a k samotným pedagogům.
- Fenomén péče a podpory, kterého si všímám je buď devalvace toho, co do školy přinášíme (ve smyslu přehnaného prožívání obtíží žáků), nebo naopak přehnaná očekávání. Pak přichází zklamání, když nemůžeme zajistit dostatek terapeutů pro děti či péči psychiatra, která je obecně velmi nedostupná. Znovu a znovu vysvětlujeme a hledáme řešení návazných služeb.
A jeden rozhovor na závěr
A když už jsme u těch citací a názorů, pojďme si ještě chvíli povídat s jednou z osobností projektu Lehkost.cz, psycholožkou Mgr. Michaelou Vocáskovou.
Co vás na práci ve škole zaujalo?
Komplexnost práce a široké spektrum témat, oblastí a potíží, se kterými se na mě lidé obracejí. Z mého pohledu se jedná o podporu žáků či třídních kolektivů, případně rodin přímo u zdroje obtíží. Tím, že jsou ve škole pracovníci péče a podpory, jsou jednotlivé cílové skupiny více bdělejší, všímavější a je pro ně daleko snazší si o pomoc říci. Celkově je proces nabídnuté pomoci daleko rychlejší a doufejme, že se tedy z dlouhodobého hlediska potvrdí, že pomoc přichází více ve formě prevence rizikových jevů.
Jaké mají učitelé či děti bariéry?
Bariérou pro děti vnímám na jednu stranu to, že dítě odchází z výuky a je tak často zřejmé, že jde za psychologem či terapeutem, což někdy může vést k posměškům ve třídě. Tomu však, jak věřím, lze předcházet vhodnou formou osvěty mezi dětmi. Také mám zkušenost, že pokud se mnou má třída dobrý vztah, pracujeme spolu třeba v rámci třídnické hodiny, TH, většinou k tomuto jevu nedochází. Pro učitele je bariérou pocit kontroly, nejsou dosud zvyklí na přítomnost dalšího člověka ve výuce. Ale řekla bych, že když přijde nabídka spolupráce přímo od vedení školy, nechají se přesvědčit k získání této nové formy práce s mladými lidmi. Samozřejmě pak hodně záleží na tom, jakou při tom získají zkušenost. Pokud to pro ně bylo příjemné, bariéra se odbourává a oni si snáz řeknou o pomoc sami. Proto vnímám jako důležité motivovat vedení školy a Školní poradenská pracoviště navázat s nimi dobrou spolupráci, protože to nám to usnadňuje vstup do tříd a k samotným pedagogům.
Jaké trendy či fenomény vidíte ve své každodenní praxi?
Každá z cílových skupin, na které se naše služby zaměřují, má zcela jiné potřeby, zcela odlišná témata nebo požadavky, se kterými se na nás obrací. Ta obsáhlost je poměrně stresující, protože na nás klade velké nároky. Znamená to být erudován ve velkém množství témat, mnohdy velmi specifických. V případě témat a potřeb, které nejsou v běžné psychologické kompetenci, musí zodpovědný pracovník péče a podpory odkázat klienta někam jinam, k jinému specialistovi. Často ale není kam je odkázat.
Velkým smutným fenomén napříč věkem je nástup mnoha duševních onemocnění – deprese, úzkosti, panické ataky atd. V této oblasti pociťuji znatelný nedostatek návazných služeb, např. v podobě kvalifikovaných pedopsychiatrů. V tomto ohledu dokáže být naše práce velmi frustrující. Odhalíme obtíže, řešení vlastně známe, jen ho nemáme možnost klientům nabídnout, protože často není z hlediska časových a místních kapacit vůbec dostupné.