Příběh jménem Viktor
Z krizového centra na nás byla odkázána rodina, která prožívala nelehké období. Šestnáctiletý syn Viktor je ve druhém ročníku na SŠ. Náhle se zhoršil s prospěchem ve škole, měl obtíže s pozorností a nedařilo se mu začlenit do nového kolektivu. Postupně se odkrývalo, že matka bojovala se zvlášť závažnou nemocí, kterou se podařilo vyhrát. Nicméně po vyléčení před dvěma lety se matka rozhodla odejít od rodiny k novému partnerovi, se kterým si Viktor nerozumí. Nově nastavená střídavá péče mu nevyhovovala. Měl pocit, že matka upřednostňuje nového partnera a že nerozumí jeho potřebám. V novém prostředí u matky doma se necítil šťastný. S otcem měl velmi důvěrný vztah a chtěl bydlet hlavně s ním.
Viktor se začal potýkat s úzkostmi, které gradovaly sebepoškozováním, jež mu přinášelo úlevu. S rodiči se v rámci pravidelných setkání podařilo nastavit pravidla společné péče a pracovat na respektující komunikaci mezi nimi za cílem vytvoření bezpečnějšího prostředí pro Viktora. Viktor získal prostor, kde se mohl svěřit se svými těžkostmi, jelikož do té doby byl velmi uzavřený a mimo starší sourozence, kteří s ním již nesdíleli domácnost, se neměl komu svěřit.
Následně jsme si stanovili individuální plán a dohodli se na cílech, které je potřeba opracovat. Zaměřili jsme se zejména na posílení vztahu s matkou, navazování vrstevnických vztahů, hledání jeho silných stránek a zdrojů, hledání bezpečných způsobů ventilace emocí, což vše mělo zacílit na postupné zmírnění či odstranění tendencí k sebepoškozování. V průběhu spolupráce došlo k pravidelným setkáním s celou rodinou, abychom si sdělili, jak se vyvíjí aktuální situace a vyhodnotili, co se daří či nedaří a nastavili tak další opatření za cílem řešení nepříznivé situace.
Boj s mentální anorexií
Jana přišla na terapii v kritickém stavu způsobeném mentální anorexií. „Byla jsem na hraně života,“ uvádí ve svém příběhu. Zpočátku odmítala jakoukoli pomoc i příjem potravy. Její stav se rychle zhoršoval, což vedlo k opakovaným lékařským vyšetřením a hospitalizaci. Klíčovým okamžikem byla její hospitalizace od 22. března, kde si poprvé uvědomila, že chce bojovat za svůj život a přijmout pomoc.
Terapie byla zpočátku velmi náročná. „Na začátku to bylo šíleně těžké spojit se a být na stejné vlně,“ píše Jana o svém vztahu s terapeutem. Postupně si však vybudovali pevný vztah založený na důvěře. Terapeut jí poskytl prostor, kde mohla otevřeně hovořit o svých obavách a problémech, aniž by byla souzena.
Terapeutické metody zahrnovaly praktické aktivity, které Janě pomáhaly zvládat stres a zlepšovat její duševní pohodu. „Můj terapeut mi poradil, abych si psala, co mě tíží, nebo šla na klidnou procházku,“ uvádí Jana. Tyto jednoduché, ale účinné techniky jí umožnily začít zpracovávat své emoce a nalézt ztracenou rovnováhu.
Díky pravidelným sezením se Jana postupně zlepšovala. „Vždycky jsem od terapeuta jezdila domů uklidněná a spokojená,“ vzpomíná. Postupně se naučila znovu přijímat jídlo a uvědomila si, že musí bojovat o svůj život. Dnes se nachází na dobré cestě a věří, že její zkušenost může inspirovat další.
Jana svůj příběh uzavírá motivačním poselstvím: „Posunout se z minulosti není jednoduché, ale také to není nemožné. Stačí jen věřit, že zvládneme nemožné.“
Objednávka jménem Jakub
Jakub chodí 1. rokem na Obchodní lyceum, zároveň pracuje (brigádně ve firmě rychlého občerstvení v Praze). Po cca 2 měsících spolupráce s PPP ve škole klient dochází k závěru, že by potřeboval i psychoterapii. Bojuje s tím, že nezvládá ve škole jeden předmět a pravděpodobně propadne, takže nedodělá další střední školu. Na to navazují vysoké nároky ze strany rodičů (lékař a zdravotnice).
Jakub cítí neustálý tlak ze strany rodičů, přičemž na školu nestačí, rodiče chtějí, aby také pracoval, tím pádem nemá de facto čas na sebe ani nic jiného. Zároveň se dosud nesrovnal se smrtí babičky, která mu umřela před několika lety a byla jeho jedinou větší oporou. Jakuba též tíží neúspěchy v rámci navazování a udržování vztahů s dívkami. Má potíže se spánkem (udává, že spí jen pár hodin denně), je nepříjemný až agresivní na spolužáky. Tím vším by si přál nějak provést.